MISIJNÍ RODINA DONUM DEI
- KARMEL V SRDCI BRNA -
Živá voda je víc, než jen pouhá restaurace. Živá voda je jako všem otevřený Karmel, kde se setkávají všichni lidé bez rozdílu.
Personál tvoří pouze Pracující misionářky z misionářské rodiny Donum Dei, které podle příkladu panen z prvotní církve nabízejí celý svůj život Pánu, žijí v mezinárodních společenstvích Sv. Terezie od Ježíše a stejně jako ona se nabízejí milosrdné boží lásce.
Jako misionářky se v Živé vodě snaží přispět k Ježíšovu poslání v hovoru se Samaritánkou: „Dej mi napít…..kdybys znala ten Boží dar…..živou vodu.“
Právě odtud pochází jméno restaurací po celém světě, z nichž první byla otevřena již v roce 1960, tehdy sice ještě pod názvem „Le Restaurant Bleu“, ale již od roku 1961 nesou všechny naše restaurace jméno:
L´EAU VIVE (Živá voda)
1960 otevřena první restaurace s názvem „Le Restaurant Bleu“ v Toulonu (Francie), která byla v provozu až do roku 1969
1961 otevřena první restaurace s názvem „L´Eau Vive“ v Burkinabě - Ouagadougou (Burkina Faso)
1968 otevření L´Eau Vive v Dalat (Vietnam), byla v provozu do roku 1975
1969 otevření L´Eau Vive v Římě (Itálie)
1970 otevření L´Eau Vive v Luján (Argentina)
1972 otevření L´Eau Vive v Bobo – Dioulasso (Burkina Faso)
1977 otevření L´Eau Vive v Pacifique (Nová Kaledonie)
1978 otevření L´Eau Vive v Limě (Lujan)
1988 otevření L´Eau Vive v Tepatitlan (Mexiko)
1989 otevření L´Eau Vive v Toulon (Francie), v provozu do roku 2017
1993 otevření L´Eau Vive v Marseille (Francie)
1998 otevření L´Eau Vive ve Frýdlantu (Česká republika), v provozu do roku 2005
2004 otevření L´Eau Vive v Brně (Česká republika)
„Obnovit dialog mezi Bohem a lidstvem, to je poslání misionářek.“
(Otec Roussel, 8. června 1910 – 22. února 1984)
Evropa první poloviny 20. století je hluboce poznamenána dvěma světovými válkami. Dělnictvo ve Francii je otřeseno ve svých společenských strukturách rozvojem industrializace a masivním odchodem z venkova – tím postupně ztrácí smysl Boží a křesťanské hodnoty.
Francie potřebuje misionářky. Tváří v tvář k ztrátě duchovních hodnot se postavila Katolická akce, která starostlivě formovala mladé apoštoly. Z této misionářské starosti pařížského arcibiskupa kardinála Suharda vzniká misie francouzská a následně pařížská.
Otec Marcel Roussel – Galle je uchvácen touto myšlenkou nové rýsující se evangelizace. Po přečtení knihy otce Godina „Francie, země misie“, se cítí vybízen Duchem Svatým, aby založil novou duchovní rodinu, která by odpovídala misijním potřebám své doby. V roce 1947 jede do Paříže, aby se zcela věnoval této misii. Zasvěcuje své dílo Panně Marii a vždy říká: “ To Ona všechno dělá.“ Toto misijní dílo se rozšiřuje do všech pěti kontinentů.
„Přitahují mě nevěřící lidé. Chtěl bych je evangelizovat prostřednictvím mladých dívek, které se jako panny zasvětily Bohu.“
(Otec Roussel)
11. února 1950 otec Marcel Roussel dává prvním dívkám název: Pracující misionářky neposkvrněné Panny Marie. Tyto dívky berou Pannu Marii za vzor a chtějí:
- žít jako laičky ve světě
- žít v rodině sester všech ras
- odejít poslušně do kterékoliv země, do které budou poslány
- svou lásku ke Kristu žít během své každodenní práce
- přinášet celému světu Kristovo světlo
V duchu malé Terezie z Lisieux a svatého Františka Saleského, podle vzoru svaté Jany z Arku a podle prvních křesťanských panen se misionářky zavazují stále následovat Krista. V den jejich zásnub se nabízejí Boží milosrdné lásce a stávají se členkami karmelského třetího řádu ve světě.
„Lidem věřícím i nevěřícím je třeba přinášet „Živou vodu“, to znamená Boží milosrdnou lásku, která znamená odpuštění a milosrdenství.“
(Otec Roussel)
V roce 1981 tváří v tvář krizi, která celosvětově poznamenává tolik domovů, otec Roussel věří, že evangelizaci bude možné uskutečňovat skrze duchovní obnovu rodiny, která je základní buňkou církve. Vedle sester misionářek se začínají angažovat další skupiny lidí – děti, mládež, i kněží svobodně a společně vytvářejí Bratrstvo Donum Dei.
Každý člen se snaží žít ve své rodině, na svém pracovišti, ve své čtvrti a ve svém povolání v duchu evangelia tak, jak to naznačil otec Roussel, podle spirituality Karmelu, malé Terezie z Lisieux a svatého Františka Saleského:
- obětovat každodenní práci, radost i námahu
- evangelizovat rodiny podle učení církve
- angažovat se v práci ve farnostech
- starat se o lidi zraněné životem, prostitutky, vězně, narkomany a navštěvovat nemocné
- snažit se přibližovat nevěřícím
Po uplynutí doby formace členové Bratrstva, stejně jako sestry misionářky Donum Dei, skládají nejdříve časné a později věčné sliby třetího karmelského řádu ve světě. Podle příkladu svaté Terezie z Lisieux se navždy obětují Boží milosrdné lásce.
„Ať oheň lásky zapálí svět.“
(Otec Roussel)